Můj příběh začal v roce 2000

Můj příběh začal v roce 2000-přesněji 10.10.2000 -mi byla stanoven diagnóza-rakovina pohlavních orgánů a močových cest!


A začalo to tak nevinně-malý vřídek v tříslech-jenže rostl a rostl a než jsem se prokousala strachem byla rokovina v nejtěžším stupni.


Následoval odjezd na onkologii v Chomutově a následné ozařování a chemoterapie.
Mě je "teprve"43 let a najednou mi někdo tvrdí,že mám dvacet procent na přežití.Nebrečela jsem, spíš jsem vnitřně ztuhnula.A byla jsem vyděšená.Kdo by nebyl? Ležíte v místnosti,kde tiše bzučí přístroj na ozařování,točí se kolem vás a vy netušíte,co se vlastně ve vás děje.
Nic nebolí,snad jen srdíčko-obavami z budoucnosti,ze smrti,z toho,co má přijít.Prodělala jsem dva cykly chemoterapie a ozařování a přišel oboustranný zápal plic-tři neděle mimo veškerého dění-nevím,nepamatuji se.Děkuji jen lékařům,že mne z toho dostali.
Dokončila jsem ozařování a byla propuštěna domů.Po roce opět šok-nemohla jsem jíst,břicho jsem měla nafouklé,bylo mi špatně.
Udělali mi CT tenkého střeva a zjistili,že ho mám následkem ozařování zpečené a je nutná operaci,jinak zemřu.Souhlasila jsem,i když po pravdě,myslela jsem si,že z tohohle se už nedostanu.
Kupodivu vše probíhali docela v pohodě,byla jsem sice týden JIPce,ale po dalším týdnu mne pustili domů.
Zase rok vcelku klidného života-náhle se mi otevřely rány v tříslech-tentokrát šlo do tuhého-okamžitě nemocnice a oddělený pokoj-izolace.Nikdy předtím jsem se necítila tak odepsaná. Po 14 dnech pobytu v nemocnici rozhodl lékař,že mě pustí domů,nechal mi napsat morfín a náplasti na bolesti.Od tohoto pobytu v nemocnici jsem se už nepostavila,zkrátily se mi šlachy natolik,že jen dlouhé čtyři roky ležím.
Rozpadl se mi močový měchýř,rozpadl se konečník,mám jen jeden velký otvor. Celou tu dobu jsem proležela na míse. Pleny nedostačovaly,byla jsem zapařená,mokrá záda a navíc,je velmi malý příděl plen.Zvolila jsem raději ležení na míse-ve dne v noci-stále.
Abych si aspoň trochu ulevila,vymyslela jsem si,že by se dala vyrobit matrace s otvorem na mísu.Poslala jsem nespočet mailů na různé výrobce až jsem našla jeden podnik,který na mou žádost onu matraci vyrobil.Stála 5500,-kč-tedy můj důchod,ale jsem moc spokojená-žádné dekubity po stehnech. 

 

Já měla naštěstí přátele z webové stránky

 www.peprnet.cz,

kteří se na mne složili a na matraci mi přispěli.

Tímto bych jim chtěla moc poděkovat!

 

 

Chtěla bych,aby se tato matrace ujala v hospicích,nemocnicích,aby lidé,kteří jsou na tom podobně,nemuseli ležet celou noc v mokrých plenách.
Chtěla bych všem vzkázat-nevzdávejte to-najděte si nějaký koníček-internet nebo zvířátko,andulku-žijte s úsměvem,i když vás srdce bolí.Soutěžte,pište básničky,pište do novin-jen věřte,že bude líp.
Před sedmi lety mi nedávali ani rok života a jsem tady-jsem šťastná a raduji se z každého dne!

Fotky:

1) já v současnosti
2) v době největšího útoku nemoci-měla jsem třicet kilogramů
3) lékařská zpráva
4) část mého nemocného těla

Iveta1

Iveta2

Iveta3

Iveta4 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.